Nejraději mám biky

• Jak se člověk stane vrcholovým sportovcem?

Pokud má člověk v sobě špetku talentu, velkou chuť do tréninku a ochotu obětovat závodění všechno, pak je cesta k profesionálnímu sportu celkem „snadná“. Nejprve jsem začala závodně s lyžováním a až později jsem zkusila horské kolo. Na začátku jsem kolo brala jen jako doplněk k lyžím. Jenže ono mě to tak chytlo, že jsem se s lyžemi a zimou definitivně rozloučila. Z vášně z kola se stala v podstatě práce a já jsem ani nezaznamenala, kdy k tomuto přerodu došlo.

• Dneska jste součástí světové špičky jak v silniční, tak horské cyklistice. Jak může jeden člověk být nejlepším ve dvou sportech?

Je těžké kombinovat dvě disciplíny na vrcholové úrovni. Pokud jsou si alespoň trochu podobné, tak se dají dohromady využít na tréninku. A to se mi právě díky této podobnosti daří.

• Určitě máte jednu z disciplin oblíbenější. Která to je a proč právě tato?

No rozhodně biky! Horská cyklistika je moje láska právě pro svou pestrost. Člověk musí pracovat nejen na síle, taktice, ale i na technice v různých terénech. Víc je spjatý s přírodou, protože se na biku dostane tam, kam často ani ne pěší, natož pak auta! V závodech pak rozhoduje o vítězi tolik vlivů, že nikdy není jasný vítěz a fanoušek se může dočkat překvapivých zážitků.

• První dámou české cyklistiky jste se stala až neskutečně brzy – první titul mistryně republiky jste získala, když Vám bylo třináct. Jak se situace od té doby změnila?

Už nejsem v každém kolektivu nejmladší (směje se). Ačkoli v mém novém týmu to štěstí mám!

• Jste pravidelnou vítězkou domácích závodů, vícenásobní mistryní světa, vyhráváte světové poháry. Pokud byste se stala olympijskou vítězkou, co by Vás pak ještě motivovalo? Je pro Vás motivací vítězství anebo cyklistika jako taková?

Zatím jsem světový pohár ani Olympiádu či MS nevyhrála, takže každé vítězství je pro mě dostatečnou motivací. Samozřejmě si moc přeji jednou přemýšlet nad novou motivací s všemi zmíněnými tituly v kapse (smích)!

• Máte doma speciální místo, kam si ukládáte trofeje ze závodů?

Trofejemi jsem měla dříve zaplavený pokojík, když jsem ještě bydlela u rodičů. Teď už ve zlatém plechu nevidím tolik uspokojení, myslím tím, co se výzdoby bytu týče. A tak raději poháry daruji mladým talentíkům jako trofeje za vítězství na Jihočeských pohárech a dalších jihočeských závodech. Má radost z té ceny se pak znásobí, když vidím ty jejich rozzářené oči.

• Co Vám tam ještě chybí?

Cenné poháry si ale nechávám. Zatím ten nejcennější je vítězství Světového poháru v kategorii do 23 let. Snad tam nebude dlouho sám.

• Jak často měníte svá kola? Máte nějaké kolo, se kterým jste se nerada loučila, nebo se s ním rozloučit vůbec nechcete?

Zatím jsem se loučila ráda. Ale musím říci, že už teď mi přirostlo k srdci mé nové kolo na trek. Jsem ráda, že je nové, protože se s ním zatím loučit nemusím.

• Když si kupujete nové kolo nebo cyklodoplňky, jaký způsob platby volíte? Platíte raději v hotovosti anebo platební kartou?

O vše, co je nějak spojené s cyklistikou, se stará můj tým. Takže tyto věci kartou neplatím. Co ale platím kartou, je vlastně všechno ostatní. Tuhle metodu placení jsem si nejvíc užila na loňském zimním soustředění v Arizoně. Tam kartu můžete použít naprosto kdekoliv a neřešíte problém, že u sebe máte jen koruny. Je to svobodnější pocit. Nemusím pořád předvídat své budoucí platby, abych měla dostatek bankovek v peněžence. V Čechách to bohužel není ještě tak automatické, a tak musím často stát frontu u bankomatu. Věřím ale, že to nebude dlouho trvat a placení kartou bude u nás běžná věc jako v USA a západní Evropě.

• Využíváte při placení Chytrou kartu?

Chytrou kartu mám a využívám ji. Ne nadarmo se jmenuje „Chytrá“. Můžu si na ni libovolně navolit velké množství služeb, jako například splátkové prázdniny nebo prodlouženou záruku, a to se samozřejmě vždycky hodí. Navíc se s ní dá platit i po internetu, což je další jednoznačné plus.